Když děti nemůžou do škol, nemohou se konat ani preventivní programy, alespoň ty selektivní ne. A tak naši zaměstnanci a zaměstnankyně programu selektivní prevence slavili, že se konečně do škol za dětmi vrací. Jaký pro ně byl tento rok a jak se vyrovnali s nástrahami, které pro ně přichystal, jsme řešili s Terezou Vrabčákovou, lektorkou programu.
Proč se selektivní prevence nemohou konat online?
To je otázka, kterou jsme si s kolegy v kanceláři kladli mnohokrát. Ono se dá samozřejmě online udělat mnoho věcí, ale programy selektivní prevence jsou zaměřené hlavně na vztahy v třídním kolektivu a hodně pracují s důvěrou a pocitem bezpečného prostředí. A právě takové prostředí se primárně během programů snažíme vytvářet. Báli jsme se, že v onlinu by se nám to nemuselo povést - neviděli bychom například všechny děti, někdo by se bez upozornění odpojil nebo by se někde bokem v jiném chatu mohla skupinka dětí posmívat jinému dítěti.
A co jste dělali místo toho - myslím tím, jak jste trávili čas, když se nešlo věnovat přímé práci?
No, my máme vždycky co dělat. I když když byly školy zavřené, tak jsme komunikovali s pedagogy a poskytovali jim metodickou podporu. Zároveň jsme i my sami měli prostor věnovat se aktualizacím metodiky. A samozřejmě jsme vymýšleli nové aktivity a pravda je, že už jsme se nemohli dočkat, až je vyzkoušíme na živo.
Tomu věřím! Jaké to bylo se po pauze opět vrátit k práci? Všimli jste si nějakých změn ve třídách?
Byli jsme nadšení a zároveň nám to přišlo velmi důležité - v těchto krizových chvílích potřebují třídy podporu snad víc než kdy před tím. Znovu se setkávají ve třídě společně po dlouhé době, někteří možná v nejistotě, na jak dlouho do školy budou chodit, vše je nové, proměňují se i role a vztahy v třidních kolektivech.
Jak vůbec hodnotily děti návrat do škol?
Jak kdo. Někdo se už velmi těšil do školy, protože mu chyběl kolektiv, někomu to víc vyhovovalo doma, protože měl klid na učení.
Jaký myslíš, že měla distanční výuka vliv na vztahy ve třídách?
To se teď opravdu těžko hodnotí, zatím jsme těch tříd neměli tolik, abych z toho uměla vyvodit přesný závěr. Ale je nám jasné, že k nějakým posunům došlo. Například se u některých kolektivů změnili vůdčí typy nebo se přeskupily partičky, částečně také podle toho, komu rodiče dovolovali chodit ven a trávit čas se spolužáky a spolužačkami. Co je ale vidět hodně a co nám i říkali i učitelé, tak je to, komu online prostředí sedí a komu ne a komu rodiče dovedou pomoc s látkou a kdo na ní zůstal spíš sám.
A asi taková otázka na závěr - s čím myslíš, že bude potřeba se vypořádat, až to celé skončí? Myslím, až budou všichni proočkovaný a nebude hrozit další zavírání škol.
Určitě bude potřeba třídní kolektivy opět stmelit a vrátit se k rituálům, o které teď přišly. Ať už je to třeba jenom příchod do školy, nebo společný program o přestávkách či třídnické hodiny. V tuhle chvíli není vůbec čas vytvářet prostor pro sdílení a k tomu věřím, že bude potřeba se vrátit.
