Podmínky vzniku monitoringu
V průběhu listopadu a prosince 2018 probíhal terénní monitoring rizikového chování mládeže na městských částech Prahy 11 a 12 na základě objednávky magistrátu hlavního města Prahy (odboru zdravotnictví, sociální péče a prevence, oddělení prevence kriminality). Účelem monitoringu bylo popsat základní charakteristiky neorganizované mládeže na Praze 11 a Praze 12 z hlediska jejího násilného chování a agrese. Cílem studie je mj. monitorovat oblasti, kde by se násilné chování mohlo odehrávat, zmapovat organizované chování na Praze 11 a Praze 12 a propojení těchto skupin a monitoring online prostředí – tedy diskuzí na oficiálních a neoficiálních facebookových stránkách pro obyvatele.
Vzhledem k množství mediálních zpráv, které nyní násilné chování dětí a mládeže popisují, jsme se rozhodli zveřejnit základní informace o výsledcích monitoringu i odborné veřejnosti na webových stránkách organizace.
Metody monitoringu byly zvoleny tyto: rozhovory s cílovou skupinou (mladými lidmi ve věku 12-19 let), pozorování lokality, studium otevřených skupin na sociálních sítích a reakcí jejich uživatelů (především Facebook).
Závěrečná zpráva vznikla v průběhu ledna 2019 a byla podkladem pro setkání za účelem řešení této situace. Na monitoringu se podílelo celkem 6 terénních sociálních pracovníků a koordinátor zakázky.
Vzhledem k velikosti kontaktované skupiny (32 hodin terénního monitoringu na každé lokalitě a 40 uskutečněných rozhovorů) nelze monitoring vydávat jako generační výpověď věkové kohorty. Jde spíše o popis situace dětí a mládeže, které jsou kontaktovány v rámci preventivních sociálních služeb a vykazují tak vyšší míru rizikovosti ve svém chování, které může být způsobeno výzvami dospívání jako náročného životního období, nepříznivé sociální situace bez možnosti využití podpory jinde.
Nezúčastněný monitoring - pozorování
Praha 11
Monitoring realizovaný pracovníky Terénního programu pro děti a mládež v Praze 11 Proxima Sociale o.p.s. probíhal v následujících lokalitách - okolí metra Opatov: u SŠ Michael, ZŠ Květnového vítězství, park u Chodovské tvrze, ul. Donovalská, dále pak oblast u Centrálního parku; okolí metra Háje: ZŠ Mendelova, Cinema City Galaxie, ul. Horčičkova, Mendelova, ul. K Milíčovu, oblast u ul. Ocelíkova a Stříbrského, ul. Vidimova, na hřišti se cvičebními stroji u ul. Bohúňova; okolí metra Chodov: OC Chodov, Jírovcovo nám. (okolí KC Zahrada), kopec u ul. Nechvílova. Zvláštní pozornost byla věnována okolí a interiéru Obchodního centra Chodov, kde se podle našich dosavadních zkušeností ve zvýšené míře vyskytují skupiny mládeže relevantních pro účel této analýzy.
V rámci NZDM Klub Jižní pól probíhal monitoring v okolí klubu (ZŠ Mikulova a přilehlé ulice, Centrální park, okolí metra Háje, u SŠ Michael a u ZŠ Květnového vítězství, tedy v obdobných lokalitách jako monitoring terénního programu).
Praha 12
Monitoring realizovaný pracovníky Terénního programu v Praze 12 Proxima Sociale o.p.s. probíhal zejména v těchto oblastech: sídliště Modřany, sídliště Na Beránku, okolí Obchodního náměstí, Modřanská rokle, Píšovický les, okolí hotelu DUM a nákupního centra Labe, sídliště Kamýk - včetně Kamýckého lesa, dále sídliště Lhotka, okolí sídliště Novodvorská (až k OC Novodovorská Plaza), okolí McDonaldu, areál VOSA, okolí místních ZŠ sídliště Libuš a Písnice.
Zúčastněný monitoring (rozhovory s cílovou skupinou)
Praha 11
V době zakázky bylo provedeno 16 rozhovorů s mladými lidmi ve věku 12-17 let.
Mladí lidé, se kterými je terénní program v kontaktu, mají často přímou zkušenost se zkoumaným typem násilí, ať již jako aktivní účastníci, nebo jako přímí diváci. Ze zkušenosti terénních pracovníků se zhruba 50 procent mladých lidí, kteří spadají do cílové skupiny služby, setká s tímto druhem násilí alespoň jednou během období dospívání. Zhruba 20 procent se s tímto typem násilí setkává opakovaně. Ti, kteří o tomto druhu násilí četli, na články o něm narazili v mediích či v osobních zprávách. Někteří uvedli, že se se zprávami setkali na sociálních sítích, nedokázali ale jmenovat zdroj. V kladných odpovědích se několikrát objevila zmínka o tzv. „mladých“ Chodovácích, kteří nahradili tzv. „staré“ Chodováky. Reflektovali tedy jistou výměnu generací mladých lidí, kteří se scházejí v OC Chodov. Setkali jsme se i s několika výroky, které popisovaly, že parta lidí, která se zná a stýká, jede například na jinou městskou část a bije se tam s partou jiných podobně starých lidí. Zmíněny byly městské části a obchodní centra na jejich území (Pankrác, Černý Most, Anděl apod.).
Praha 12
V době zakázky bylo provedeno 24 rozhovorů s mladými lidmi ve věku 13 až 17 let.
Tématika se dále objevuje i v pravidelné práci s cílovou skupinou v rámci sociálních služeb a preventivních aktivit. Ve sledovaném období jsme ve spolupráci s kurátory pro mládež realizovali také preventivní, zážitkový a sebezkušenostní pobyt, s 11 mladými lidmi, kdy tématika násilí a bitek bylo probíráno v rámci několika tematických bloků. Probírali jsme například možnosti řešení konfliktu jinou než násilnou cestou, dále i způsoby jak čelit manipulaci kamarádů v partičce, asertivní komunikaci a také bezpečné chování – co dělat, když už se strhne bitka a musím se do ní zapojit, musím se bránit, na co si dát pozor. Dále jsme se dotkli pravidel fair play a toho, zda jejich bitky vůbec nějaká pravidla mají. Věnovali jsme se i následkům takového jednání, ať se již jednalo o trestně právní důsledky pro aktéry nebo následky pro jejich zdraví (rizika zranění). Pro monitoring bylo toto téma důležité z hlediska kvalitativního vhledu do systému násilného chování.
Z jednotlivých rozhovorů s lidmi na klubu Krok bylo zjištěno, že mnozí z nich mají s bitkami a násilím osobní zkušenost, ať již z minulosti nebo současnosti, někteří jako aktéři, jiní jako diváci.
Realita jevu
Na základě informací aktuálního i historického charakteru byl sestaven popis skupin mládeže a popis jevu násilí ve skupinách, který je doplněn návrhem opatření v závěru zprávy.
Obecný popis skupin
Primárním účelem, za kterým se jednotliví mladí lidé setkávají a tvoří party, rozhodně není organizace násilných akcí proti jiným jednotlivcům a skupinám. Mladí lidé spolu chtějí trávit čas, bavit se a navazovat vztahy. Násilné excesy jsou spíše průvodním jevem.
Praha 11
Pravděpodobně nejvýznamnějším místem, kde se mladí lidé na Praze 11 setkávají, je Obchodní centrum Chodov. Dochází zde k setkávání různých skupin mládeže od žáků 2. stupňů základních škol až po mladé dospělé. Skupiny jsou tvořeny jak vrstevníky, tak jsou i smíšené a vyskytují se v nich děti a mládež různého věku. Většina těchto part tráví čas v OC v souladu s řádem obchodního centra. Většina těchto skupin je v OC jednorázově nebo maximálně několikrát do měsíce, ale vyskytuje se i menšina, z níž alespoň někteří jsou v OC Chodov pravidelně skoro každý den a je to místo, kde tráví většinu volného času. Skupiny jsou velké (od 3 do cca 30 členů), jsou propustné a tvoří se částečně spontánně. Tyto skupiny díky svému počtu a projevům (vandalismus, zvýšený hluk, kouření, popíjení) mají často konflikty s veřejností, které se dále vyhrocují, zvláště v případě, kdy se člověk, který je napomíná, chová hrubě nebo agresivně. V takovém případě může dojít i k fyzické agresi vůči dospělému.
V rámci Prahy 11 je Obchodní centrum Chodov specifické tím, že se zde setkávají mladí lidé z různých městských částí. V měsících duben – cca říjen 2018 jsme se setkali s větším počtem lidí, kteří měli bydliště na Praze 12.
Praha 12
Téma organizovaných bitek mezi partičkami z Prahy 12 a Prahy 11 bylo zaznamenáno poprvé v dubnu 2018. V rámci rozhovorů pracujeme se zprostředkovanými informacemi od mladých lidí samotných. Partička z Prahy 12 byla klienty často pojmenovávána jako „modřanská rodinka“ a partička z Prahy 11 jako „chodováci“. Pokud jsme se mladých lidí ptali, čím si myslí, že vše začalo, někteří zmiňovali rvačku skupinky holek v OC Chodov, kde byla napadena dívka z Prahy 12 dívkami z Chodova. Někteří však odpovídali, že to tu bylo vždycky, že vlastně vůbec neví, ale prostě se to děje, je to už jejich každodenní realita.
Existuje tu několik skupin, které se různě propojují a průběžně proměňují. Členství v nich tedy není pevné, ale spíše proměnlivé. Záleží na okolnostech a na tom, kdo je zrovna oblíben a kdo je v nemilosti. Tyto skupinky však čítají velké množství lidí, mnohdy 20 - 50 lidí. Často dochází ke sporům uvnitř těchto skupinek a následně k jejich rozpadům a vznikům skupinek nových. Nevznikají však z důvodů násilného řešení konfliktů a terorizování okolí, ale jako skupinky mladých lidí, které spojuje především věk, chuť potkávat se a zažívat věci společně.
Skupina jim také dává prestiž – jsem známý/známá mezi ostatními, je o mně slyšet. Bitky a násilí jsou potom průvodním jevem ve skupině mladých, který se s účastí v partách pojí. Sami ale také zmiňují negativní stránku členství v partě. Například to, že od doby, co chodí s partičkou ven, se zhoršil jejich prospěch ve škole a vztahy s dřívějšími kamarády a rodiči. Nemají na nic čas a nechávají se partou ovlivnit v rozhodování. Místo toho jít domů připravovat se do školy raději stráví celé odpoledne venku a domů přichází až večer, kdy se jim již nechce nic dělat. Sami to označují tak, „že se lidi rychlejc zkazej.“ Zároveň také dobrý přístup k návykovým látkám pro ně není jen pozitivní, protože ví, že si „dají, když už to tam bude“, a přitom to ani neměli v plánu.
V bitce nejsou důležití jen samotní aktéři, ale také diváci, nejen ve smyslu toho, že bitku sledují, případně někteří z nich natáčejí, ale jsou hlavně podporou. Je pro ně důkazem, že za nimi parta stojí, že „je nás víc“, že „máme větší moc“. Řada bitek u samotného domlouvání také mnohdy končí. Stává se, že jedna ze skupinek, která měla přijet, vůbec nedorazí. Pak ti, co nedorazí, tedy vlastně pro daný den prohráli. Účast v bitkách a jejich sledování, tedy role aktéra a diváka, si mladí lidé domlouvají přes sociální sítě. Jednotlivé bitky si nahrávají na telefony a vzájemně posílají. Hodnotí poté i průběh bitky a také to, co kdo udělal a mohl udělat lépe, jinak apod. Videa si mezi sebou posílají, a pokud je někam umisťují, rozhodně ne do veřejných skupin. Na youtube je nenechávají viditelné pro všechny.
Příčiny bitek bývají: vyrovnávání účtů a neshod, řešení vztahových konfliktů nebo bránění svého území. Často jsou v bitkách nastavena také pravidla (například jeden na jednoho, nebiju dál toho, co je na zemi apod.), kterými jsou bitky řízeny, ne vždy se však dodržují.
Online prostředí
V rámci analýzy online prostředí jsme hledali na sociální síti Facebook relevantní stránky a skupiny, které by mohly sloužit ke komunikaci, která by se týkala řízeného násilí. K detailnější analýze by bylo třeba využít metody a postupy, které nebylo možné realizovat v rámci časové dotace zakázky a našim možnostem. Je ale možné se domnívat, že jako komunikační kanál k domlouvání rvaček slouží běžně dostupné aplikace jako Facebook, Messenger v rámci uzavřených diskuzí a skupin, kam pracovníci nemohli vstoupit.
Analyzovanými stránkami na Facebooku byly: Městská část Praha 11, Jižní Město - Praha 11, Jižák, Praha 11 - Chodov, Háje, Opatov Máme to tu rádi. Dále jsme se věnovali analýze oficiálních stránek OC Chodov a Jižní Město, kde se veřejnost vyjadřovala k incidentu z března 2018, kdy došlo k napadení nezletilé dívky jejími vrstevnicemi v prostorách OC Chodov. Řeší se zde především schopnosti ochranky OC Chodov.
Analyzované skupiny na Facebooku: Modřany Praha 12, KoMořany Praha 12, Praha 12. Vyhledávání dle hesel: bitky, gangy, rvačky, násilí, dětské gangy.
K dokreslení reality jevu byl dohledán článek na webových stránkách lokálních novin Pražský patriot již z roku 2013. V rámci těchto článků je signifikantní jev neosobnost a obecnost sdělených informací.
Největší diskuze se rozběhla nad dopisem, který nejspíš některý z rodičů vložil do skupiny Modřany Praha 12 (objevil se také v ostatních analyzovaných skupinách, nicméně tam nevzbudil takový zájem). Dopis, který posílal odbor sociálních věcí ředitelům místních ZŠ a který měl informovat o rozmáhajícím se jevu dětských skupinek a jejich organizovaných bitek, mělo vedení škol dále předat pedagogům a také rodičům.
Shrnutí monitoringu a doporučení
Vzhledem k poměrně krátké době trvání monitoringu, a tedy malému vzorku dotazovaných, nemůžeme výsledky považovat za dostačující v tom, že by fenomén bitek a partiček zcela obsáhly a popsaly. Je třeba se jím zabývat dál a zároveň zvažovat zapojení dalších subjektů, jako jsou školy, městské části, policie, vedení obchodních center apod. Také se ptát po zkušenostech z jiných městských částí, než jsou Praha 11 a 12. Nemyslíme si, že by se tento fenomén týkal pouze jich. Ze zkušeností Proximy Sociale v místech realizace jejích služeb se bitky a rvačky objevují i na území jiných MČ Prahy.
Doporučením pro další práci by mohlo být zabývat se realitou tohoto jevu novýma, jinýma očima. Oprostit se od našeho vnímání světa a zkusit se na něj podívat očima mladých lidí. Jelikož je to v tomto rozsahu a tak, jak je, fenomén výjimečný, nebudou pravděpodobně platit dosavadní metody práce, které v rámci práce s mladými lidmi v nízkoprahových službách fungovaly. Měli bychom se také zaměřit na život na sociálních sítích a neustrnout pouze na Facebooku, který již rozhodně není hlavním komunikačním a informačním kanálem mladých lidí.
Represivní a preventivní složky by měly spolupracovat, pokud chceme toto téma skutečně pochopit. Nízkoprahové služby jsou s účastníky bitek v přímém kontaktu. Z pozice preventivní sociální služby může působit jako partner a mediátor. Činnost sociální služby se tak může zaměřit na přímé působení na cílovou skupinu, ne však jako ten kdo řeší napáchané škody a následné tresty, ale jako ten, kdo může mladé lidi vyslechnout, aniž by hodnotil a musel dojít k nějakému řešení, spíše aktivizovat samostatnost v uvažování jedince.
Jedním z aspektů pro vysvětlení fenoménu bitek jsou vývojové úkoly, kterými mladí lidé v adolescenci procházejí, a pak tedy řešení konfliktů takzvanou „férovkou“ může být do určité míry rysem věkové skupiny, se kterou pracujeme. Vyřešit konflikt s vrstevníkem „ručně“ se může jevit jako ta nejsnazší a nejrychlejší cesta, protože asertivnímu jednání a řešení konfliktů společensky přijatelnou cestou se teprve během dospívání učí. Další věcí je ale fakt, že se řešení konfliktů bitkou již pro některé z nich stalo normou a stává se pravděpodobně subkulturním jevem mladých lidí. Už proto jej tedy nelze lokalizovat pouze na Prahu 11 a 12. Můžeme se tedy jejich jednání snažit pochopit a věnovat se tomu, aby konflikty neprohlubovali, aby přemýšleli o dalších možnostech řešení neshod, aby se učili přijímat odpovědnost za své chování apod.
Zároveň bychom se měli také zaměřit na terminologii, kterou při popisování fenoménu bitek používáme, abychom nenálepkovali. Nechceme přece, aby se např. označení „gang“ stalo pro partičku mladých lidí sebenaplňujícím proroctvím.
V Praze 11 je podle uvedených zjištění a zkušeností možné setkat se s násilím mezi dětmi a mládeží. Zprostředkovaně se s ním setkávají jak terénní sociální pracovníci, tak i veřejnost a cílová skupina programu pro děti a mládež v Praze 11 (mladí lidé 13 - 26 let).
Tuto problematiku nelze, dle našeho názoru, řešit separátně v rámci hranic jednotlivých městských částí. Jako efektivnější se ukazuje spolupráce zainteresovaných subjektů, zejména zástupců městských částí (sociální odbor, odbor školství, oddělení krizového řízení), městské policie a Police České republiky, metodiků prevence základních a středních škol, zástupců soukromého sektoru (vedení obchodních center) a relevantních sociálních služeb, zejména terénních programů a nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. Dále je třeba pracovat na úrovni rodičů a zákonných zástupců dětí. Téma je nutné otevírat, nedémonizovat, ale ani nebagatelizovat, sledovat jeho další vývoj. Na základě toho adekvátně a rychle reagovat na úrovni všech složek, preventivního i represivního přístupu.
Terénní pracovníci, případně pracovníci nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, jsou přímou spojnicí mezi konkrétními lidmi, kteří se násilí účastní nebo mu přihlížejí. Je třeba si uvědomit, že z podstaty jejich práce nemohou působit jako represivní složka. Mohou se ale např. účastnit třídních schůzek, případně jiných setkání s veřejností, kde mohou o jevu a jeho prevenci informovat veřejnost. V neposlední řadě se o tématu mohou bavit se samotnými mladými lidmi, se kterými jsou v kontaktu. Represivní roli by pak měla zastávat Policie České republiky, městská policie, případně bezpečnostní služba v soukromých objektech jako třeba obchodní centra. Do řešení situace by měli být zapojeni i zástupci soukromého sektoru (vedení obchodních domů a bezpečnostních agentur).
Bylo by vhodné, aby se metodici prevence, případně třídní učitelé, zaměřovali na výskyt a prevenci násilí mezi dětmi, a to i mimo školu. Nabízí se možnost spolupracovat s programy primární, případně sekundární prevence. Třídní učitelé mohou informovat rodiče, např. na třídních schůzkách, o problematice násilí. Školy a zejména nízkoprahové sociální služby pracující s mládeží se mohou mimo jiné zaměřit i na snižování rizik plynoucích z účasti na rvačkách s cílem snižovat tak možné následky pro ty, kteří se už do rvaček zapojí, tzn. informovat o poskytnutí první pomoci, možnosti zavolat policii, rizicích používání zbraní jako teleskopické obušky, boxery apod.
Výstupy od oslovených obyvatel ukazují, že např. všichni oslovení lidé (veřejnost) se na Jižním Městě cítí bezpečně a s rvačkami mládeže se setkali dva z devíti. Jako problematické vnímáme mj. také právě řešení konfliktů veřejností, kdy dle našeho pozorování a informací často dochází k urážení a vyhrožování skupinám mladistvých, což přispívá k eskalaci konfliktu a případnému násilí. Jako kontraproduktivní vidíme také označovat skupiny mladých lidí, kteří se chovají rizikově, jako „gangy“; tak, jak se to objevilo v některých mediích. Tato nálepka přispívá k sociálnímu vyloučení skupin a neodpovídá charakteristice zmíněných skupin. Zároveň se může stát přitažlivou pro některé mladé lidi, u kterých se v období dospívání dotváří identita i prostřednictvím sociální skupiny a touží někam patřit.
V neposlední řadě svou roli v kontextu rvaček sehrávají i média (ovlivňují, příp. zkreslují, náhled veřejnosti na fenomén násilí mladých lidí) a sociální sítě (prostředek domlouvání bitek), což je pro veřejnost téměř neviditelné, ale přímo od mladých lidí víme, že to tak někdy funguje.
Závěrem
Monitoring rizikových jevů mládeže probíhal v období listopad a prosinec 2018. V roce 2019, nejenom na základě této zprávy, bylo svoláno několik pracovních skupin a jednání, kde Proxima Sociale o.p.s. měla svoje zástupce a mohla reagovat na návrhy řešení.
Situaci nyní monitorujeme, pracuje s klienty na tématech spojených s násilím a realizujeme skupinové aktivity zaměřené na prevenci násilného chování a možnostech alternativních řešení konfliktů, včetně asertivního způsobu odmítnutí rizikových aktivit v rámci referenční skupiny.
V průběhu roku 2019 jsme také zaznamenali obnovenou mediální pozornost násilných jevů (např. zpravodajství TV Nova, pořad TV Nova Střepiny, zpravodajství ČT), kde bylo referováno i o jiných Městských částech Prahy, kde se skupinové násilí objevilo a o fenoménu tzv. happy slaping (náhodnému útoku skupiny nebo jednotlivce na kolemjdoucího, natáčeného a sdíleného na otevřených kanálech sociálních sítí), který se však během monitoringu potvrdil jako marginální jev.
Preventivní sociální služby (nízkoprahová zařízení pro děti a mládež a terénní programy) v rámci těchto služeb věnují pozornost tématice násilí a zaměřují na něj i preventivní programy. V současné době probíhají např. specializované preventivní akce na posílení schopnosti zvládat konflikty bez agresivních projevů, schopnosti odmítnout účast na bitkách nebo odolat sociálnímu tlaku referenční skupiny.
Zprávu vypracovala
Šárka Vlková, vedoucí metodička